Ještě dnes ráno rušily klid v místě jizvy po bývalém doubském mostě pouze pravidelně projíždějící vlaky a čerstvé lidské stopy ve zrovna tak čerstvě napadaném sněhovém koberci po obou stranách železnice.
Probudily mne až známé zvuky, stejné, které jsem si nesmazatelně zapsala do paměti z podzimního rána 19.října loňského roku.
Byly to tytéž zvuky motoru bagru, jen s jiným firemním označením a s jiným pracovním cílem.
V říjnu mne nohy k mostu těžce nesly, abych mohla spatřit to, co jsem věděla, že uvidím, počátek demolice.
Dnes, přestože bagr, tentokrát s označením Strabag, rýpl do zmrzlé hlíny stejným způsobem jako na podzim, bylo to docela jiné zabřednutí.
Ano, nastala vteřinová slavnostní chvilka.
Přestože rosničky hlásí mínusové hodnoty teplot, silný vítr, sněhové jazyky i pořádnou bílou nadílku na nejbližší dny, místo bývalého mostu opět ožívá.
Jak se s počasím poperou ti, co budou na stavbě nové lávky trávit svůj pracovní čas ? Uvidíme.
Možná, že si budou pro zahřátí stále dokola pobrukovat známou českou písničku :
" Ani sníh, ani déšť, ani mráz na Fešáky ( pracující dělníky ) neplatí...."
Pro zahřátí pro všechny písnička zde...
Dáša Vízková
12. 1. 2010 - Autor fotografií KKK