Moji milí,
malí i velcí, mladí i staří, zakořenění i zakořeňující se.
Ještě před 40 lety jsem bylo téměř výstavní čtvrtí, se svým vlastním životem. Domky, zahrádky, společenský dům, voňavé rohlíky na návsi, pobíhající děti na dohled v parku, fotbalové zápasy na fotbalovém hřišti, ledová plocha v zimě pro všechny bruslaře, turistická i lyžařská trasa do Pilínkova s vyhlídkami na Ještěd, Hlubokou, Krkonoše. Kdo můžete, zavzpomínejte.
Dnes jsem čím dál více uvězněno mezi nevzhledné protihlukové zdi, které zdejší život uzavírají do jakési kolonie mezi průmyslovou zónou, obchodními centry, parkovišti, dálnicí a hlukem.
Z předešlého života nezbylo kromě domků a zahrádek nic.
Vyrostou zde Vaše děti, stejně jako Vy. Myslete na ně a myslete hlavně na to, jakou kulturu života, vztah k přírodě a vůbec k hodnotám lidského života mohu ještě nabídnout. Povídejte si o tom, diskutujte, přemýšlejte a zachraňujte, co se dá. Budu u toho s Vámi.
Vaše Doubí